Dlya zraku dočžyaņsku philologičnu

Eden vik… živ v Krakove pan…
Vrževalsa Pan Kržštow Korčaņski.
Zaraz emu snom vzskazwo prideč do bratku ego. Na tom póspaw, pan szkok v szedwo, y do nego. Na den čžvyerti pórsgnuw v noge koņske noruško, toporcem wšvidko z spiny porubak počte na zhodstvo. I poškid v Kržštowe dushice bila z nibom swyaz skrozna, ( Read more... )

- Vže pan mobit mne kazuye?

- Čo?

- Pro to, čo wsi kázi Polski Nostri duže pohabny búdut?

- Os tež zaraz táko dilo nashe Polsko pospoļitično!

- As, baču, tak.

- Taž ya to panu i kazúye!

а анекдот?
no, - pannochka,,,
anekditec-to po-Polski Nostra bude
?
Vam ce kak?
сдюжим
wadno…

Raz jéden  
Pan
do svojei sestrochke pojhaw…
jédet-jédet…
Zobachiw chlóvicev
po pol’u do négo béževshe…
Oni égo zlówi,
i záto, cho
won Paņska krjew buw,
glávoy o Drevo vbili…
Jedne drevice žpical'no,
che v Sáde
u zámka Feranghizki,
cherki Afrasiabskoi,
a tož žény
Sjavusha-princa ( Read more... )

Vremenjm ódnim Pan žinku v nich pershžu brachnu,
v nevstatniy vsproglad naréchnu,
pozadumaw, Latinski movim...
“consumovati”…
Vonu zprosi (bo ne gukala žena):
--- Cho, pannjchka vže ne pervochka?
A óna žesh jemu:
--- A cho, Pan vže posunuw?
--- Tak posunuw vže!
--- Tadižsh, Oy!